L     Irsko 2017    

31.5.2017 - 7.6.2017

Home

Fotogalerie

Návštěva Irska


31.5. středa   Přesun
Odlet je 16:15. Přílet do Dublinu 17:45
Pro let jsme využili společnost Ryanair. Zpáteční letenka stála 2630 na osobu.Je to nízkonákladovka. Jedna taška do 10 kg + jedno malé zavazadlo je v ceně letenky. Vyřešil jsem to jedním malým batohem a brašnou na foťáky.

S bráchou jsme se dohodli, že auto nechám u něj a na letiště dojedeme hromadnou dopravou. Nemám dálniční známku a tak jsem jel po staré až do Sadské. Až na pár objížděk to bylo celkem v pohodě. Potom na Český Brod, Mnichovice a Mirošovice. Tady mi začaly problémy, protože byl zavřený most a ve spleti silnic jsem nemohl najít náhradní cestu. Vyřešili jsme to po telefonu. Auto jsem nechal tady.

Už nám moc času nezbývalo a tak jsme se přesunuli na nádraží. Vlakem do Prahy a autobusem na letiště. Sice jsme vystoupili na špatném terminálu, protože jsme si mysleli, že Irsko je v Shengenu. Času spousta, kupuju si nějaké předražené jídlo a v klidu čekáme na letadlo.
Senohraby nádraží Irsko
Začátek cesty Cíl naší cesty v Irsku

V Dublinu nás už Kamil čekal. Vypadali jsme asi hodně zbědovaně a tak nám hned každému vrazil do ruky plechovku vychlazeného piva. Kamil se bravurně proplétal poměrně hustým provozem k našemu dočasnému bydlišti. Trochu nás děsilo, že jede stále v protisměru, ale takhle te jezdí všichni. Ještě jsme se zastavili v hospodě na večeři a konečně jsme v jeho domečku v Dunlavinu tady. Brácha vyfasoval srub a já ložnici.

1.6. čtvrtek   Dunlavin
Testuju kolo, který mi Kamil půjčil a zkouším svoji orientaci v levostranném provozu. Nejdřív jen prátká projížďka. Test co se mnou provede auto v protisměru. Problémy mi to nedělalo a tak jsem vyrazil prozkoumat Dunlavin. Pár zajímavostí tam je. 2 kostely, to co jsem si myslel že je kostel je knihovna, pomník rebelie z roku 1798, kdy popravili 36 lidí. Pár hospod, jedna samoobsluha a zavřená pekárna. Trochu nezvyk jsou jízda vlevo. Vlastní jízda mi problém nedělá, ani kruháky nejsou problém, ale na křižovatkách pořádně nevím komu dávat přednost. Ale na kole to zas takový problém není. Počkám až nikde žádný auto není a potom teprve jedu. A taky je pro mě nezvyklé, že každý koho potkám mě zdraví. Že by poznávali Kamilovo kolo? Moc jsem s nimi ale nepokecal. Přeci jen po mnoha letech ne příliš pilného studia zvládám angličtinu jen okrajově a mé znalosti postačují jen k tomu, abych v cizině neumřel hlady a našel skrovný příbytek v penzionu u hluchoněmé Skotky.

2.6. pátek   Church Mountain
Využil jsem toho, že je blízko národní park Wicklow. Tam je mnoho zajímavých cílů. Pro tento den jsem si naplánoval zdolat Church Mountain. Dunlavin, Hollywood byl po fádní asfaltové cestě. Potom jsem měl vyhlédnutou cestu zajímavým údolím tady.

Nějakou dobu jsem váhal u cedule, které jsem nerozuměl a asi něco zakazovala. Ale nakonec jsem vjel dovnitř a údolí bylo opravdu pěkné. A už jsem se škrábal nahoru do kopců. Orientace nebyla úplně jednoduchá, ale vracel jsem se jen jednou, když jsem sjel dolů do Tooru. Myslel jsem si že prorazím na další cestu, ale nešlo to. Pokračoval jsem dál nahoru cestami po pastvinách a mezi vřesovišti. Jen posledních asi 800 m a 100 m výškových byla úzká lesní pěšina po které se nedalo jet a musel jsem strkat. Na vrcholu už zas byly louky, zbytky asi starého kostela a báječné rozhledy. Zdržel jsem se tam asi 3/4 hod tady.
Church Mountain
Na vcholu Church Mountain
Trochu jsem to podcenil s jídlem. Nedomyslel jsem, že jedu pořád mimo města a nic si nekoupím. Jediný co jsem našel v báglu k jídlu byly žvejkačky. Z vrcholu jsem pokračoval směrem na západ. Nejdřív jsem zase chvíli strkal, protože to byl moc prudký kopec. Potom pohodlně po lesních cestách dolů. Potom už dojezd po asfaltkách mezi živými ploty.

3.6. sobota   Rašelina, hurling, mejdan
Nejen výlety živ je člověk. Kamil jako správný hospodář myslí na zimu a tak jsme jeli pro topení. Asi si na dlouho zapamatuji slovo turf - rašelina. V Irsku je rašeliny hodně. Jsou to nedozírné pláně rašeliny. Z toho strojem vyříznou nekonečné pásy a když to trochu vyschne, tak narovnají pyramidy. Tam to vyschne úplně a může se to naložit a odvést. Naše 2 řady byly v rozměklém terénu, takže se tam nedalo zajet autem a hrozilo, že to budeme muset odnosit v rukách. naštěstí nám hodný pán půjčil 3 kolečka.

Po návratu jsme se trochu opláchli a vyrazili fandit Sheile na zápas v hurlingu. Je to poměrně drsný Irský národní sport. Hurling je pro Iry víc než jen národní sport. Je to historický symbol. Každoroční finále šampionátu v dublinském Croke Park láká víc diváků, než bývá na stadionech slavného amerického SuperBowlu. Přitom hurling se jen velmi vzdáleně podobá čemukoliv, co známe z evropského kontinentu. Hraje ho patnáct hráčů na každé straně, na s úctyhodnými rozměry: délka 130 - 145 metrů, šířka 80 - 90 metrů. Hurlingová pálka je krátká, z jasanového dřeva a její hlava neumožňuje zdaleka tak snadné zachycení míčku jako v případě lakrosu. I proto mohou hráči, sliotar, jak se mičku z korku potaženém kůží říká, chytit do ruky a udělat s ním nejvíce čtyři kroky. Pak ho musí odpálit, nebo nést na pálce aniž by se ho dotýkal rukou. Ostatní hráči mu do té pálky třískají svými pálkami, aby mu míček spadl na zem. Když se povede dobře odpal, míček letí až 100 m.
Hurling
Zápas v hurlingu
Naše holky vyhrály a odjely někam slavit. My jsme si společně se sousedy opekli stejky a na louce podpálili velkou vatru. Lidi tam nosili nábytek, na kterém jsme nejprve poseděli a nakonec jsme ho také spálili.

4.6. neděle   Kolečko pod Sugerloaf
Odpočíváme, léčíme kocovinu, uklízíme rašelinu. Navečer Kamil vyráží na tréninkové tratě. Svezu se s ním. Zaparkujeme tady u vojenského prostoru. Na Kamilovy tratě se nejdu ani podívat, to bych se asi přizabil, ale projíždím si lesní cesty a vykroužím si tam příjemné kolečko.

5.6. pondělí   White Hill, Johnnie Fox's
V Irsku je svátek a Kamil nemusí do práce. A tak se jedeme podívat do vzdálenějších oblastí. Nejdřív trochu sportu. Na kolech jsme vyjeli na White Hill tady. Počasí není úplně nejlepší. Ale tím se v Irsku nemůžeme nechat rozhodit. Výhled na Lough Tay byl trochu zamlžený.

Hurling
Lough Tay
Dolů jsme se svezli po lehkých cyklostezkách. Kamil měl ještě v plánu sjet na kole k vodopádu Powerscourt Waterfall. Ale dostatek vody padal i z mraků a tak jsme vyměkli. Zajeli jsme k Powerscourt House a navštívili obchoďák tady. No a nakonec pro Standu vrchol dnešního dne. Návštěva Johnnie Fox's baru tady. Pojedli jsme, popili jsme a brácha si tam koupil triko.

6.6. úterý   Sugarloaf
Dva dny předtím se mi zalíbily cesty kolem Kamilových tréninkových tratí. Tak jsem pro sebe vymyslel pokus o zdolání Sugarloaf. V pohodě jsem si dojel ke Kamilovému parkovišti. Od něj stoupám do kopců. V Irsku je počasí proměnlivé. Přeháňku, ze které se na mě vysypaly kroupy, jsem strávil skovaný pod stromem. Potom vysvitlo slunce a jel jsem dál. Ale na cestě, kterou jsem si vyhlédl byla zamčená brána a kolem ní plot s ostnáčem. Přelézt se to nadalo, ani obejít. Stoupal jsem dál po jiných cestách. Dostal jsem se nad úroveň lesa a počasí mi přálo, takže rozhledy byly parádní. Jen cesta směrem k vrcholu se zhoršovala až nakonec úplně zanikla v mokřadech a kosodřevině. Nakonec jsem musel otočit a vrátit se. Dolů jsem sjížděl po jiných cestách než nahoru. Ještě jsem si odbočil do Deerpark vyzkoušet Fauna Forest Traily. Při odjezdu z lesa mě zastihla další přeháňka. Naštěstí tam byla polorozbořené bouda, která měla střechu ještě celkem funkční.
Večer se Kamil ještě rozhodl ukázat něco ze svého kuchařského umění a udělal stejky.

7.6. úterý   Návrat
V 7 ráno nasedáme ke Kamilovi do auta a ten nás veze do Dublinu. Musíme vyrazit takto brzo, abychom neuvízli v dopravní zácpě. Bez problému dojíždíme do středu města, Kamil zaparkuje v parlamentu, ( tady ) odpíchne si začátek směny a společně vyrazíme na poslední snídani.
Kamil se vrací pozdvihovat Irskou ekonomiku a my se poflakujeme podél řeky a v jedné místní putice zkoušíme místní piva. Protože kdo nenavštívil Temple bar, nebyl v Dublinu, prolézáme ještě i tuto světoznámou pivnici.
Ale to už se náš pobyt definitivně chýlí ke konci. Slavnostní oběd na rozloučenou si dáme v parlamentní restauraci. Kamil nás ještě provede parlamentem a loučíme se na zastávce autobusu. Na letišti jsme s dostatečným předstihem, protože odlet je v 18:10. Ještě nás vytočila nějaká místní ženština. Na letenky a zavazadla nám dala nějaký žlutý nálepky a potom jsme při nástupu do letadla museli zavazadla odevzdat do nákladového prostoru.

V Praze přistáváme v 21:40. Nedočkavě vyhlížíme naše zavazadla a honem spěcháme na autobus. Bleskový přesun na hlavní nádraží. Buhužel náš vlak odjíždí až ze zadního perónu a negativně se projevuje bráchova špatná běžecká připravenost. Z našeho vlaku vidíme jen koncová světla.
Noční hlavní nádraží nabízí spoustu zážitků. Počínaje hledáním otevřených toalet a následným konfliktem s místní manažerkou. Pivo se nikde neprodává a také si není kde sednout. Cizinci sedí a polehávají na kufrech a na zemi. Prapodivně působí piano u kterého jsou naštěstí 2 židličky, které s bráchou obsazujeme. Ale odjezdu vlaku jsme se ve zdraví dožili a po po půlnoci zakončili naši cestu zase v Senohrabech.

Fotogalerie

Výběr z mých fotografií najdete tady.
Odkazem se dostanete do fotogalerie. Ještě vám popíšu možnosti ovládání.
Na další / předcházející fotku můžete jít i klikáním ve fotografii. Kliknutím uprostřed fotografie se dostanete zpět na index. Mezerníkem můžete pustit prezentaci. Implicitní hodnota výměny fotek je 4 s. Změnit ji můžete dvoj klikem na tlačítko nejvíc vpravo vedle nadpisu.

Pro tuto webovou prezentaci jsem musel snížit rozlišení fotografií. Pokud máte zájem o některé fotografie ve vyšší kvalitě, klidně mi napište. E-mail: Petr


Připomínky mi nechávejte v rubrice Vzkazy a drby
Zpět na první stránku zde


    free counters
„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich