|
Home |
Fotogalerie |
|||||||||||||||||||
AlbániePár slov na úvod Když Franta odtajnil své plány, bylo to trochu překvapení. A L B Á N I E. Tajuplná země, která byla dlouho zapomenutým koutem Evropy, kam nikdo nejezdil, protože to dlouhou dobu vůbec nešlo a i teď to není běžným cílem, kam jezdí davy turistů. Ale Albánie je zemí hor, které protínají hluboká údolí. Najdete tu řadu divokých řek a překrásné kaňony vytvořené těmito řekami. Pár faktů: Hlavní město: Tirana Kód ISO: ALB Měna: Albánský lek Počet obyvatel: 2,774 milionů (2013) Úřední jazyk: Albánština O Albánii každý ví, že je poseta všudypřítomnými bunkry. Podle odhadů jich bylo na příkaz komunistického diktátora Envera Hodži postaveno od 500 000 do 1 miliónu. Stalo se tak po roce 1968, kdy Sovětské tanky vjely do Československa. Enver Hodža z obavy, že by Albánii potkal podobný osud, odstoupil od Varšavské smlouvy a začal budovat pozemní ochranu země v podobě bunkrů. Vybaveni těmito informacemi jsme vyrazili na dlouhou cestu. U mě byla ještě jedna komplikace. 1.6.2014 jsem nastoupil do jiného zaměstnání a při vyslovení cíle cesty se domnívali, že se živý nevrátím. 7.6. sobota Mnoho kilometrů po silnici. Do zaplněného Opla nacpeme ještě i Mirka a v 1:55 opouštíme Kostelec. Ve 3:45 už jsme na tradičním místě v Zábřehu. Už je otevřeno a pilně se nakládá. I všechny naše věci se povedlo propašovat do auta, včetně stolečku, židliček, tajných piv a fénu. Ještě pochválíme Petrovi jiné auto a ve 4:20 už vyrážíme na dalekou cestu vstříc divokému Balkánu. V 5:50 nás probouzí Brno, kde se doplňuje počet lidí v autě na konečný počet 9.  Ti co neúčastní výpravy se úspěšně snaží odlákat naši pozornost koláčky. Ešus se loučí a ostatní se věnují krabici s pamlsky. Zbývající buchtičky naložíme do auta a v 6:10 už všichni sedíme v autě, které zdolává další kilometry. Průjezdu Slovenskem si skoro ani nevšimne a v 8:00 už brázdíme maďarskými silnicemi. Maďarské roviny rychle projíždíme. Maďarům je asi líto, že jsme si jejich roviny příliš neprohlédli a tak nás posledních 1,5 km před hranicemi nechají v poledním vedru 2 hodiny popojíždět v koloně. Opuštění Evropské unie se asi musí pořádně hlídat. 14:10 už jsme konečně v Srbsku a konečně můžeme jet zase rychleji směrem na Novi Sad. Za okénky auta je stále nudná rovina, rozparcelovaná na malá políčka i na velká pole kolem kterých jsou křoviny. Dálnice trochu horší než v Maďarsku, ale lepší než D1 v Čechách. V 16:45 už obloukem objíždíme Bělehrad. Od Jagoniny už začíná být krajina trochu zvlněná a tím pádem i zajímavější. Jedeme podél řeky Južna Morava a hledáme místo na nocleh. Ve 20:00 zastavujeme u Motelu Predejane tady. Docela pěkné místo na stany, teplá sprcha. V hotelu je nějaká oslava s muzikou až do rána. 8.6. neděle Další kilometry až do Albánie 7:30 a už zase sedíme v autě a hltáme další kilometry sevřeným údolím podél řeky. Už to není dálnice, ale obyč silnice. Stavba dálnice se zakusuje do okolních strání. Možná tu budou mít dálnici dřív, než Češi do Hradce Králové. Potom už je zase dálnice a tak v 8:50 už vjíždíme do Makedonie. Hranice tentokrát bez problémů. Jen chtěl nakouknout do vleku. Pokračujeme po dálnici pojmenované po Matce Tereze, která se narodila ve Skopje. Přes hory se probíjíme po obyčejné silnici a v 13:30 už jsme v Albánii. Změny si hned všimneme, protože silnice se prudce zhoršila. Jedeme po prašné, rozbité cestě mezi jezerem Ohrid a zaniklou železnicí. Do města Pogradec je to sice jen necelých 30 km, ale přijíždíme tam až v 15:00. Auto necháváme tady a jdeme získat místní měnu. S kartami od GE jsme u bankomatů pohořeli. Naštěstí má Mirek dostatek EUR a vyměňuje i pro nás. Ve směnárně za 120 € dostává 16 740 leků. (1 € = 139,5 LK). Vybaveni místní měnou si hned v hospodě dáváme za 120 LK pivo. Až do Korce je cesta docela dobrá, potom se asfalt začal vlnit. Ale to už zase jedeme přes hory a je na co koukat.  Cíl našeho dnešního putování je tady. Sice to není kemp, ale nedaleko je luxusní termální bazén. 9.6. pondělí Řeka Vjosa Po ránu se ještě stihneme vykoupat v termálním bazénu a v 8:00 už odjíždíme na nástupní místo. Před odjezdem jsme si četli zápisky vodáků, kteří tady zničili několik lodí. Toto kritické místo se pokoušíme prozkoumat tady, ale k řece se nedostanem. 9:30 už tady, vybalujeme lodě a chystáme se konečně vyplout. Necháváme se unášet na vlnách opuštěnou krajinou bez známek civilizace. Vysoké břehy, místy skoro kolmé, kde voda odkryla vrstvy slepence, místy opuka. Vysoké údolí je porostlé stromy. Jen na pár místech se dá zahlédnout silnice. Peřeje se sice zdály nezáludné, ale fackovali ze stran a tak jsme se jednou otočili. Já zachraňoval pivo, Majka loď.  Před Černou Ďourou tady zastavujeme a prohlížíme. Není až tak mnoho vody a dá se bez problému jet vlevo. Na konci soutěsky je v řece obrovitý balvan. Možná by šlo objet zprava podél kapsy ve skále, ale proud do ní dost táhne a tak raději neriskujeme a objíždíme zleva. Na konci je trochu obtížnější skok, ale všichni ho zvládáme bez problému. 15:30 na soutoku v Pertranu tady se strhl souboj o plecháčky ve kterém Franta utržil monokl pod okem. A navíc plecháčky byly teplé, protože je Petr dal chladit do řeky s termálními prameny. Stany stavíme na stejném místě jako včera. Ještě jedeme na průzkum nahoru do kaňonu Lengarica. Nahoře probíhá stavba tunelu, jezdí těžké stroje a chrlí se tam beton. Do kaňonu se díváme trochu vyděšeně, protože spád řeky je hodně prudký. Kousek od nástupu je starý mostek a z něj je vidět řeku už hodně hluboko. Večer jsme si dali koupel v termálu společně s motorkáři z Čech. 10.6. úterý Řeka Lengarica Probouzíme se do slunného rána. Z termálu se kouří a to některé opět nalákalo na koupel. Petr nás vyváží na začátek soutěsky. Franta usoudil, že si musíme potrénovat nošení lodí a tak přikázal zastavit na kopci nad stavbou. 9:30 dáváme lodě na vodu tady. Řeka prudce padá do úzkého kaňonu. Kdosi to trefně přirovnal jako schody po kterých teče voda. Peřeje jsou opravdu hodně z kopce, ale jsou tu i klidnější místa, takže můžeme obdivovat vysoké stěny , které místy zakrývají oblohu a v soutěsce vytvářejí ponuré šero. Peřeje mají stále spád, ale není zas tak mnoho vody (vodočet u mostu 55 cm) a počet uváznutí nemá cenu počítat. Sice není vidět kam jedeme, ale internetoví průvodci nás ujišťují, že nikde není žádná zrada.  Zastávku u vodopádu někteří využívají k tomu aby se v padající vodě osprchovali. Nahoře asi začali bagrovat, protože se voda dost zakalila. Komu vadilo, že ve vodopádu tekla jen studená voda, tak se může ohřát v dalším termálním jezírku. Ve vodě která má 31 ° C se povalujeme jak stádo hrochů. Kousek od tohoto jezírka už je starý most a konec kaňonu. Ještě se ochladíme v místním termálu, posedíme u plechovkového piva za 150 a v 15:00 odjíždíme. V 17:00 už šplháme uličkami Gjirokastra. Město je známé svojí kamennou architekturou a proto bylo zapsáno do seznamu UNESCO. Tradiční střechy jsou ze šedobílé břidlice. Auto jsme nechali tady. Do hradu na kopci je vstupné 200. Kromě pěkného rozhledu je zde také vojenské muzeum a americká stíhačka, kterou prý Albánci sestřelili. Cestou zpátky k autu nás Petr a Zdeněk vtáhli do hospody na čepované. Půllitry tahal z mrazáku, pěkně vychlazené. Akorát že jich měl málo. Spíme u žabího rybníka tady. Večer testujeme místní hospodu. Jídlo nevaří, kafe za 150, rakije za 70, ale takové kvality, že nikdo neměl chuť na druhou, víno neměl a pivo takové hrozné, jablečné za 300. Aspoň jsme se nezdrželi a šli spát s jasnou hlavou. 11.6. středa Bufet v horách a řeka Osum V 7:20 opouštíme kemp a míříme směr Lapanj. Nejprve po pěkné silnici proti proudu Vjose. Ale potom odbočujeme vlevo na nezpevněnou cestu. Cesta sice byla do kopce, ale zpočátku bez problému. Ovšem kopec přiostřoval a nejprve jsme museli z auta vystoupit a později se i pořádně zapotit když jsme museli do kopce pomoci tlačením. Kouřilo se nejen z auta ale i z nás. Děvčata přidávali zátěž na hnací nápravě a muži přidávali koňské síly motoru. Ale nakonec jsme kopec zdolali. Ale i tam nahoře žili lidé. Když jsme projížděli vesnicí Sevran I Madh zdáli jsme viděli ceduli Campink a Parking. Nejprve jsme to považovali za vtip. Ale byla tam hospoda tady. Takovou oázu nemůžeme minout bez návštěvy. Čilá babka hned nabízí víno, sladký zákusek beléšes s medem, rakii, kozí sýr. A protože víno rychle docházelo, mobilem objednala další várku. A kromě vína nám místní donášková služba přinesla i ztracenou kličku od vleku, kterou už Petr oplakal. Všechno nám chutnalo a tak jsme se trochu zdrželi a někteří se i trochu unavili. Ještě že šofér byl zdrženlivý, protože ho ještě čekala dramatická cesta dolů. Víno 1,5 l 600 Sýr 1 kg 600 Kořalka 1,5 l 1000 Cesta dolů měla tu výhodu, že jsme nemuseli tlačit. Auto naštěstí brzdilo dobře a bezpečně nás dopravilo do Lapanj. Chvíli hledáme kudy se dostat k řece. Ve 14:30 jsme na pláži tady ze které vyjíždíme na řeku Osum. Ujedeme jen pár metrů a jsme v kaňonu. Řeka se prodírá mezi vysokými stěnami, ze kterých visí záclony břečťanů. Pohodová jízda asi tak WW I, jen proud místy táhne na skálu.  Zastavujeme u vodopádů, které padají ze stěn a rácháme se v čisté vodě. Končíme pod Corovode u zchátralého, ale používaného mostu tady. Je tam šikovná louka na které stavíme stany. 12.6. čtvrtek Pevnost Berat Řeka se do rána hodně zkalila. Bouráme stany a louku opouštíme v 7:45. Dnes není v plánu žádná řeka. Dlouhý přesun si zpestříme návštěvou starého města Berat. V roce 2005 bylo město spolu s městem Gjirokastër zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Nad starým městem se tyčí rozsáhlý hrad který má rozlohu 10 ha a většina nynějších staveb pochází ze 13. století. Areál je dodnes osídlen a nachází se v něm několik kostelů z byzantského období , pozdější mešita a velká podzemní vodní nádrž. Protože se dobře orientujeme v terénu, tak do hradu vnikáme boční neplacenou brankou tady.  Ještě navštívíme malé muzeum a obdivujeme nádherné ikony velkého albánského mistra Onufriho. Zhruba po 2 hodinách pokračujeme dále. Po silnicích různých kvalit, místy hodně dobrá, občas horší, přijíždíme ve 19:50 do osady Kam tady. Na louce kousek od hospody stavíme stany. 13.6. Pátek Řeka Valbona Z příjemného bivaku odjíždíme v 7:30. Jedeme proti proudu Valbone až do vesničky Valbone tady , kde zůstáváme na oběd. Hromada masa, brambory salát, pivo. Za to vše platíme s Majkou 2500. Na původně plánovaném nasedacím místě je hodně obtížný přístup k řece. Jak pobíháme po silnici a zklamaně hledíme dolů, tak to vyděsilo místního údržbáře cest a chce volat záchranáře. Nakonec dáváme lodě na vodu tady. Čistá voda vytváří mírné peřeje nás unášejí opuštěnou krajinou mimo civilizaci. Několik míst WW II - III o kterých se dozvíme až když do nich vjedeme. 
Zhruba za jednu hodinu jsme na vzdutí tady. Je to naše poslední plánovaná řeka v Albánii. Balíme a v 17:00 vyjíždíme. Sotva jsme vyjeli spustil se prudký déšť a bouřka. Déšť nepřestává a začínáme hledat nocleh. V 18:40 zastavujeme u hotelu Alpin tady. Z venku je to spíše Disneyland. Altány, vodní kolo, medvědi. Jen tak cvičně se jdeme zeptat kolik chtějí za nocleh. 10 € za noc a postel v dvoulůžkových pokojích nás příznivě překvapilo a tak neváháme a objednáváme nocleh. Tím jsme obsluhu dost zaskočili a hodně dlouho jim trvalo, než pokoje připravili. Pokoje byly hodně různorodé. Některé neměly okno, některé neměly sprchu ale zase měly krb. Ale spalo se parádně. Obzvláště když venku pršelo. Večer jsme poseděli v altánu. V hospodě jsme moc útraty neudělali. Číšník se nás do altánu přišel zeptat jestli si dáme něco k jídlu, ale zůstali jsme jen u piva. 14.6. Sobota Černá Hora A protože je hotel bez snídaně, tak už v 7:40 pokračujeme v cestě. Slunce nám svítí na cestu a pod námi je inverze. V 9:20 zastavujeme v Puke tady na snídani. Nejdřív si dáváme hamburger. Potom ještě nacházíme cukrárnu se stolečky. S Majkou tam mlsáme a když nás zaujme co donesl místním k vedlejšímu stolu, tam jim to sebere a dá to nám. V 10:30 s plnými bříšky pokračujeme dále. Ve 13:10 už překračujeme hranice do Černé Hory. Odbavení na obou celnicích bylo velmi rychlé, bez čekání. Sice byla v plánu Morača, ale máme zpoždění a tak ji vynecháváme. U Cjevne jen posvačíme. Potom vjedeme do bouřky a silného deště. Aby jsme měli i nějakou kulturu, tak navštěvujeme Pivski Manastir. Spíme u Maršála v chatkách za 13 € tady. Večírek s Vranacem Zdenda vynechává. 15.6. Neděle Mostar Ráno leje jako z konve. Ještě že máme nocleh se snídaní. V 8:40, v dešti jedeme podél jezera Piva. Nadšení pro Taru odplavuje silný déšť a tak pokračujeme do Bosny. Černohorci, když se dozvěděli že jedeme z Albánie tak nás hned pustili dál. Ani Bosňanům se nechtělo do deště a tak jsme už 9:40 za hranicemi. Ve 13:30 už jsme v Mostaru tady. Staré město i známý most přes řeku Neretvu určitě stojí za návštěvu. Je tam živo, poměrně hodně lidí. Bosňané se chystají na fandění svému fotbalovému týmu na mistrovství světa. 
Ve 14:20 už zase pokračujeme dále a 16:05 už vjíždíme do Chorvatska. Na hranicích opět bez problému. Cesta rychle ubíhá a v 19:05 jsme v kempu Pisak tady. Teplota moře 17 ° C. Večerní zpívánky rozehnal déšť. Pršelo celou noc. 16.6. Pondělí Alternátor Ráno sice zataženo, ale bez deště. Kemp pěkný, blízko do moře i dobře vybavené sociálky. Využíváme blízkého krámku a k snídani si dopřáváme čerstvé pečivo. Ale nejeli jsme se válet na mořské pláže, ale na řeky. V 8:20 opouštíme kemp a míříme k další řece. Další a poslední plánovaná řeka je Kupa na Chorvatsko - Slovinské hranici. To jsme ještě přemýšleli, jak to vyřešit s celníkama, aby si nemysleli, že jsme pašeráci nafukovacích lodí. V 11:15 už jsme dojeli do městečka Brod na Kupi tady, , což bylo na dlouho vše. Auto přestalo dobíjet a uvízli jsme na parkovišti. 
Peťa se začal hrabat v motoru a naše dobré rady mu jednak nepomohly a ani klidu mu nepřidaly. Nejprve u nás zastavil šikula v bílých botách a přes kabely jsme nastartovali Fiata. Potom přijeli opraváři, přes kabely trochu nabili a odjeli s autem do Slovinska. Vlek nám zůstal a tak jsme si na parkovišti rozložili židličky a stolečky, uvařili si oběd a čekali co se bude dít dále. Potom přivezli zpátky Petra, ale bez auta. Diagnóza byla, že alternátor je kaput a musí se sehnat nový. Tak jsme se šli aspoň projít podél řeky. V 18:00 Petra opět odvezli do Slovinska. Skrz hranice jezdil bez pasu, protože ten si nechal v autě. V 19:00 se Petr vrací svým autem a definitivně se vracíme domů. 17.6. Úterý Návrat 4:00 V Brně přivítání neodbyly chlebem a solí, ale výtečnými koláčky. 
A když už žádné koláčky nezbyly, tak jsme v 5:00 pokračovali dále. 6:30 uhelné sklady Zábřeh, 6:55 odjezd, 9:00 zpět na výchozích souřadnicích. Pár slov na závěr Výprava dlouhých přejezdů. Nejvíce se nadřel řidič. Projeli jsme 10 států. Slovensko Maďarsko Srbsko Makedonie Albánie Černá Hora Bosna Chorvatsko Slovinsko Rakousko Albánie je země z jejíhož jazyka jsem si zapamatoval jen 2 slova. Děkuji - faleminderit a na zdraví - gëzuar. Potkali jsme zajímavé lidi, vyzkoušeli pěkné silnice i hrozné cesty, viděli krásnou hornatou krajinu a hlavně sjeli několik řek které tekly hlubokými kaňony. Země kde neupoužívanějšími dopravními prostředky je Mercedes a osel. Mobil mají i v neodlehlejších samotách. Dopravní pravidla jsou trochu jiná než u nás, ale když je člověk pochopí, tak není na silnicích nebezpečno. A nakonec. Kdo tam všechno byl.
FotogalerieVýběr z mých fotografií najdete tady.Odkazem se dostanete do fotogalerie. Ještě vám popíšu možnosti ovládání. Na další / předcházející fotku můžete jít i klikáním ve fotografii. Kliknutím uprostřed fotografie se dostanete zpět na index. Mezerníkem můžete pustit prezentaci. Implicitní hodnota výměny fotek je 4 s. Změnit ji můžete dvoj klikem na tlačítko nejvíc vpravo vedle nadpisu. Pro tuto webovou prezentaci jsem musel snížit rozlišení fotografií. Pokud máte zájem o některé fotografie ve vyšší kvalitě, klidně mi napište. E-mail: Petr Připomínky mi nechávejte v rubrice Vzkazy a drby |
||||||||||||||||||||
|
Zpět na první stránku zde |
||||||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||||||
|
|
|
|||||||||||||||||||
Albánie 2014 
